Ahoj holky, takovéhle ráno jsem snad ještě nezažila. Myslím, že budu mít celý den v slzách. Slzy radosti, slzy vděčnosti a obrovských díků. Už mnoho let jdu životem s myšlenkou, že když se ráno nevzbudím, tak mi to ani nebude vadit a včera večer jsem tuhle myšlenku v hlavě nenašla. Dva lidé mi řekli, že jsem velký bojovník, asi jsem toho velkého bojovníka konečně v sobě samé našla i já. Zhruba půl roku, možná trochu déle, "narážím" na lidi "kteří to dokázali", ať už šlo o cokoliv. Věděla jsem a vyzkoušela jsem si, že bych mohla ledacos dokázat taky, ale pořád jsem cítila, že mě cosi stahuje zpět a nechce mě pustit a pomalu mi docházelo, že "tohle" sama nedám a nezvládnu a vzdala se. Sbírka vteřin, které mi změnily život se rozrostla o další kousek. Nedokážu popsat ten klid, který v sobě mám, je to naprosto neuvěřitelný. Emocionálně a psychicky jsem se takhle necítila NIKDY. Fyzicky jsem na tom dost špatně, ale to už je brnkačka, když mě teď už nebude nic naprosto "bez vysvětlení" vyčerpávat, tak věřím, že je to jen otázka času, kdy dám dohromady i toto.